V pokračování článku se pokusíme trochu osvětlit historii kapely. Takže jestli tě to zajímá, tak klikej ...

Historii kapely můžeme datovat až do minulýho století a tisíciletí, kdy se setkal tehdy začínající kytarista Ymrich se začínajícím basákem Danem na pedáku v ČB. I když studavali angličtinu a němčinu, nebránilo jim to komunikovat i s dalšími studenty z jiných oborů. A tak se sešli s tehdy absolutně nehrajícím Korrym. Jejich časoprostory se občas protínaly - někdy víc a někdy míň, tak jak to bývá.

Po delším čase přišel Ymrich s nápadem založit skupinu (už po několikáté). Vzal k sobě hudebníky z kapel, ve kterých hrál a aby byl úspěch zaručen, přibral si hudebního amatéra. Ten projekt byl založen na důmyslné hierarchii - Ymrich má ve všem pravdu a o všem v kapele rozhoduje. Aby to nebylo tak důmyslné, tak jsme Ymrichovo hlavní slovo časem změnili na právo veta (což je vcelku to samý, ale hustějc to zní a my ostatní máme pocit, že taky rozhodujeme).

Takže první sestava kapely byla Ymrich (kytara), Dan (basa), Korry (kytara) a na bubny hrál Tom. Ten měl taky jako první problémy s uznáním Ymrichovo autority, zato nám ostatním to jako správným hovno-pankáčům bylo jedno.

Začali jsme tedy zkoušet u Toma doma. To byl cca únor 2013. Docela rychle jsme dali dokupy několik písniček, zato název ještě ne. Vše co nás napadlo, nebylo úplně ono. Nejdéle jsme vydrželi s názvem Vyšší moč. Když se kapela rozjíždí, je potřeba sehnat zpěv. Docela rychle se nám podařilo sehnat Naty. Po první zkoušce jsme se už viděli na všemožných festech a slavní skoro jako Goťák. Se střídavými úspěchy se dařilo pokračovat na písničkách, ale často se stávalo, že Naty nepřišla na zkoušku, nebo byla zkouška zrušena z jinejch důvodů. Ale vypadalo to, že to bude v pohodě - měli jsme domluvený první vystoupení. To mělo proběhnout v rámci oslav výročí budějovickýho gymplu. Nakonec to ale padlo - ne kvůli tomu, že nemáme název, ale Tom dostal zánět šlach. To je u bubeníka dost blbý, navíc když má prasklý oba ramenní klouby.

Takže vystoupení padlo. Rozhodli jsme se rozloučit s Naty kvůli nespolehlivosti a taky kvůli spíš drobnejm neshodám.

Začali jsme zase hledat zpěv, Korry sehnal sboristku z gymplu (Petru), ale z tý jsme udělali svojí skalní fanynku. Takže kapela zase stála, bylo několik adeptek, ale nebylo to k tomu.

Pak k nám na Bryčce (kam chodíme po zkoušce) přišel týpek, a že prej sháníme zpěváka. Řekli jsme že jasně a ať přijde na příští zkoušku. Na zkoušce nás Hans všechny přesvědčil a kapela se zase rozjela. Už jsme měli domluvený další vystoupení, ale dva tejdny před koncertem jsme se s Hansem, zejména z filozofickejch důvodů, rozešli. Jedna z posledních věcí, co nám Hans řekl, je, že jsme Hovno pankáči. No a název byl (skoro) na světě.

Pak jsme zase začali hledat zpěv a situaci neunesl Tom, kterej nám napsal, že v kapele, která nemá víc než rok název končí. Důvodů bylo víc, každopadně jsme byli jak bez zpěvu, tak i bez bicích a ještě k tomu bez zkušebny. Od zložení kapely uběhl víc něž rok. Měli jsme tak 7 písniček a konečně jsme se ve třech shodli na názvu.

I když to vydalo bledě, stačil tejden a vše se zase otočilo. Korrymu se podařilo zajistit zkušebnu v katakombách gymplu, zpěváka - Jirku a bubeníka - Květáka. Navíc jsme do zkušebny mohli dát školní bicí - na ty ve škole hraje jenom Květák. Ta to musíme poděkovat jak říďovi gymlu, tak i Olině, která oba (Jirku i Květáka) dohodila.

Pak už to šlo všechno rychle - nazkoušeli jsme další písničky a na konec června jsme naplánovali první koncert.

Teď se uvidí, jestli to tak poběží dál, nebo se to zase nějak posere ...